už nikdo číst je dnes nemůže.
Pod šatem tajemství jsi skryla,
ta slova, v nichž jsi chvíli žila.
Byť zrakům cizím schovaná,
byla jsi vzkazem protkaná.
Jen kousek látky dělil světy,
když pálily tě tvoje věty.
Ač barva dávno vybledla,
paměť to smazat nesvedla.
Ten dotek písmen stále cítíš,
když v šeru si tak tiše svítíš.
znovu ochutnat ten tajný svět.
Na kůži nechat brkem psát vzkaz,
zastavit dech i všechen čas.
Pod šaty skrýt to znamení,
co v horkou vášeň promění
každý tvůj pohyb, každý krok,
divoký proud i tichý tok.
Cítit ten inkoust neviděn,
jak pálí nocí, pálí dnem.
Tajemství sladké, co my víme,
na tělo znovu napsat chceme.
jsi opět tady přede mnou.
To překvapení tají se dech,
jak stín, co tančí na prknech.
Zda proběhlo vše v pořádku,
bez trnů, bouří, bez zmatku?
Mám o tvou duši starost jen,
ať klidný byl ten dlouhý den.
Teď v bezpečí jsi, blízko zas,
pro nás dva zastavil se čas.
Oči se ptají, ret se chví,
vítej zpět, moje tajemství.
ať stud i strachy zcela chladnou.
Jsem čisté plátno, bílá pláň,
kam vložíš příběh na mou stráň.
Hrot pera klouže po páteři,
jen tobě, lásko, příběh věří.
Písmeno každé, dotek těl,
co rozechvěje, jak jsem chtěl.
Jsi nositelkou tajných vět,
co nesmí vidět okolní svět.
Buď chrámem pro mé vyznání,
v tom nejsladším z všech čekání.
čekám na dotek, na ten hřích.
Proč tvé pero se nestaví?
Kdo moji žízeň napraví?
Chci slova vášně, milování,
co neznají už slitování.
Vepiš je tam, kde tepu krev,
zkroť ve mně tenhle tichý řev.
Budu je nosit, tajně krást,
ten pocit je má sladká past.
Ač skryta zrakům, budu žhnout,
a tebou nechat se protnout.
tajemstvím tělo naplním.
Inkoustem bude touha tvá,
co oheň skrytý uchová.
Začnu psát příběh vášnivý,
dotekem, co je dychtivý.
Písmena lásky, horký dech,
zanechám stopy na zádech.
Zatím jen v mysli hledám rým,
než tvoje tělo ozdobím.
Hrot pera mlčí, vládne klid,
než nechám slova promluvit.
příběh, co tvoje duše žádá.
O lásce, která v skrytu dýchá,
co do tmy křičí, ač je tichá.
Písmena kroužím, dech se úží,
kreslím ti rozkoš na tvou kůži.
Slovo za slovem, dotek těl,
abych tvou krásu celou měl.
Teď jsi má kniha, živá báseň,
v níž ukrytá je horká vášeň.
Vepisuji ti každý rým,
ať pěkně plyneš písmem mým.
kde začnu psát ti slova směle.
Nech se jen vlnou touhy nést,
nechám se tvojí kůží vést.
Už vím, kam vložit horký vzkaz,
chci slyšet dech a zrychlit čas.
Tam, kde jsi nejvíc citlivá,
kde se tvá rozkoš ukrývá.
Nic neříkej a jenom pluj,
ten moment patří nám, je tvůj.
Píšu ti oheň, žhavý proud,
nechám tě do něj celou plout.
kde verše na mně rozkvétají.
Na kůži bílé, zcela nahé,
vidím ty stopy, tobě drahé.
Obrazy lásky ožívají,
tajemství naše povídají.
Vidím, jak inkoust tepem plaje,
otevírá mi nové kraje.
Jsem živé dílo, krása sama,
tvou rukou navždy podepsána.
Úžasem srdce prudce bije,
ta báseň na mně prostě žije.
skryji tu horkou podstatu.
Látka teď hladí každý rým,
co na sobě tajně uvězním.
Pod šaty cítím inkoust hřát,
chci se jen znovu sladce vzdát.
Při každém kroku tělo ví,
o našem žhnoucím tajemství.
Dík, žes ty verše do mě vryl,
mou nahou kůži ozdobil.
Jsem vděčná, že smím dílem být,
tvou vášeň navždy v sobě mít.
já tajím úsměv, tajím dech.
Netuší, co se v hloubce skrývá,
jak jsem tam nahá, celá divá.
Cítím, jak zápis kůži dře,
když o látku se jemně tře.
Vzrušením trnu, co se stane,
ten oheň mezi stehny plane.
Přemýšlím hříšně, jak to říct,
zda odhalit mám o dost víc.
Zda šaty rozepnout, nechat číst,
ten horký, popsaný můj list.
