Můj pohled klouže po tvé tváři,
v očích mi hříšná touha září.
Ramínko šatů nechám spadnout,
nechám tě touhou tiše chřadnout.
Vyhrnu sukni, jenom kousek,
ať okusíš ten sladký doušek.
Vidíš tu kůži na mém stehně?
Hladím ji sama, velmi jemně.
A pak zas látka klesne dolů,
jsme v téhle hře teď, drahý, spolu.
Zakryji to, co chtěl bys líbat,
musíš se pro to začít hýbat.
Knoflíček v půlce rozepínám,
tvůj lačný pohled, ten já vnímám.
Sama se hladím, ztěžka dýchám,
nikam už, drahý, nepospíchám.
Však dlaní skryji výstřih zpátky,
tvůj klid je přeci tolik krátký.
Cítím tvůj hlad a tvrdou pýchu,
vedu tě k propasti a k hříchu.
Otočím záda, vlním boky,
zrychluji tvoje těžké kroky.
Zadeček šaty těsně svírá,
tvá pevná vůle už umírá.
Nečekej v koutě, pojď už ke mně,
chovej se dravě a ne jemně.
To, co jsem skryla, musíš najít,
nenech se ničím teď už hájit.
Strhni ty šaty, co mě chrání,
zahoď ten stud, co tobě brání.
Vezmi si všechno, co jsem kryla,
abych jen tvojí chvíli byla.
