s plamenem v očích, plná vášní.
Nevíš, co látka v sobě skrývá,
jak se tvá žena na svět dívá.
Pásek už pomalu rozvážu,
hned malý kousek ti ukážu.
Uzel se pod prsty povolí,
srdce tě z touhy až zabolí.
Rozevřu klopy jen na chvíli,
sbírám tvé poslední zbytky síly.
Pod vlnou krajka černá svítí,
jsem jako vzácné, dravé kvítí.
A zase zahalím svůj klín,
jsem pro tebe jen horký stín.
Skryla jsem to, co vidět smíš,
jen když se ke mně přiblížíš.
Pod hrubou látkou jsem skoro nahá,
to na tvé smysly tak silně sahá.
Cítím, jak chlad mě na kůži zebe,
chci cítit na sobě jenom tebe.
Znovu ty klopy roztahuji,
cestu k tvým dlaním připravuji.
Krajka se zařezává do kůže,
kdo jiný tohle vidět může?
Vidím, jak ztěžka polykáš,
nikam už, drahý, neutíkáš.
Lákám tě na to, co jsi zhlédl,
abys mě potom k lůžku vedl.
Strhni ten kabát, co mě halí,
ať naše těla žárem pálí.
Roztrhej krajku, co ti brání,
nečekej na žádné vyzvání.
