Má mysl je tichá, spí v bezpečném stínu,
a já v tomhle klidu jen pomalu hynu.
V ní usnuly touhy, dny vlečou se zase,
a ztrácí se v lhostejném, pomalém čase.
Tak přijď a hoď kamínek do mojí vody
a znič všechny rutiny, rozbij ty shody.
Zkus lehce mě dráždit a drze se smát,
já nechci už znuděná v tichu dál stát.
Tak rozčeř mou hladinu, vyvolej vlny,
ať můj svět je najednou života plný.
Jen vytrhni mě ze sna a mírně mě zlob,
ať nejsem už chladná jak mlčící hrob.
Ukaž mi cestu, kde krása se skrývá,
kde duše je volná a radostně živá.
Nebuď mým vládcem, buď průvodcem tiše,
když vkročíme spolu do neznámé říše.
Nauč mě chápat a naplno vnímat,
už nechci v tom bezpečí ospale dřímat.
Zaveď mě do míst, kde barvy víc září,
ať cítím zas vítr vát na svojí tváři.
Nehledám zámky a nehledám pouta,
jen prozkoumat tajemství každého kouta.
Buď zkrátka mým průvodcem pro chvíle jasu,
kde naplno nadechnu života krásu.
