Partnera hledám na stálo,

které tělo, by se mnou obstálo.

Tělo tvoje stále nemám,

proto tě teď tady hledám.

V noci ve snách bloudím stále

zdravý rozum má na mále. 

 Život je jak klidný sad, zelený les

já bloumám ve stínu stromů dnes

cosi bych teďka rád jedl

na ovoce mám chuť, to bych snědl

Jaké ovoce uchvátí slinu mou? 

Vybere mi Eva rukou svou?

Nerozhodnost mé tělo trýzní

umírám žalem, hladem i žízní. 

 Do své sklenice vzhlížím 

na vyschlé dno pohlížím.

Na život i smrt často zírám

snad proto ve vínu ožívám. 

Víno teď již dávno není

blíží se den, rozednění.

Jdu vstříc paprskům hřejivým

na slunci se rozvalovat sním.  

 S Tebou vždycky lépe je mi

srdce nad Tvou postavičkou směje se mi.

Chtěl bych být jen staré malé zrcadlo

jenž se nad Tvou nahou krásou rozpadlo.

Sochy dokonalá díla jsou

však prsa závidět Ti mohou. 

Tvůj zadek šťavnatý bych svíral

očima do Tvých se díval.

Utápím se v iluzích a představách

při tom  tápám pouze v tmách. 

 Slunce vyšlo z obzoru,

proto měj se na pozoru.

Probuzený kraj kolem zahřívá,

tělo mé již ožívá.

Bez jeho paprsků nemůže být,

až slunce zapadne nechci už žít.

K obzoru se slunce blíží,

tělo mře, nohy se kříží.

Teď noc to tělo chladí,

smrt svou kosu hladí.