Lůna v okně tiše svítí,
v duši tvoří mírné bytí.
V dýmu, který vzhůru stoupá,
stará žena moudrost koupá.
Kůže jako stará mapa,
v níž si každý osud tápá.
Každá vráska příběh píše,
v těle život tluče tiše.
Nestydí se za své stáří,
když se v šatu lůny září.
Její nahost pravdu hlásá,
v unavené tváři krása.
Modrý dým se k nebi stáčí,
vůle žít v něm s větrem kráčí.
Cigareta v prstech hoří,
nové světy v sobě tvoří.
Pohleď do té staré tváře,
uvidíš tam kus své záře.
Klidně dýchej s tichou lůnou,
staň se její jemnou strunou.
